Utkání jsme začali svižně a aktivně, ujali jsme se vedení. Do konce druhé čtvrtiny utkání jsme se soupeřem přetahovali o vedení. Utkání bylo vyrovnané, šance byly na obou stranách. Do druhé poloviny utkání jsme vstoupili jako vyměnění. Ve hře najednou chyběl pohyb, bojovnost, jako by si přestali kluci věřit. Bohužel jsme postupem času odpadli fyzicky a psychicky. V poslední čtvrtině jsme utrpěli skoro tenisového kanára (5:0). Druhá půlka rozhodně nebyl ten správný obraz kluků, protože v nich vidím fotbalový potenciál. Mají na to být lepší, hrát fotbal, který je bude bavit a rodiče se na něj chodit koukat. Já (my všichni trenéři) to chceme, takže kluci musíte chtít také jako my. Můžu vám kluci zatím slíbit na trénincích fotbalovou dřinu, pot na hřišti, ale odměna určitě bude nakonec sladká. Jak se říká “Těžko na cvičišti,lehko na bojišti”. Aby náš vítězný pokřik – Žebětín je nej, měl tu správnou váhu.